Zadržovací právo - slovník pojmů

Zadržovací právo neboli retenční právo je jedno z věcných práv k věci cizí, jehož podstatou je oprávnění držitele zadržet cizí movitou věc, kterou má oprávněně u sebe, a to k zajištění své pohledávky vůči osobě, které by jinak byl povinen tuto věc vydat. Toto právo má tedy zajišťovací funkci a typicky může být realizováno např. v případě opravy věci, kterou ale objednatel nebude chtít zaplatit. Stejné oprávnění je ale přiznáno i pronajímateli nemovitosti vůči movitým věcem nájemce, pokud se tento stěhuje a neuhradil nájemné. Do osmi dnů od zadržení však musí nechat zadržené věci sepsat soudním vykonavatelem.

Zadržovaná věc musí být v dosavadním držení zadržitele vždy oprávněně, nemůže tedy zadržet věc, které se např. zmocnil svémocně nebo lstí, a zajišťovaná pohledávka musí být splatná, ledaže jde o insolvenční řízení. Zadržovací právo pak vzniká jednostranným úkonem oprávněného, kterým vyjádří svou vůli věc zadržet. Pokud o tom dlužník neví, musí jej bez zbytečného odkladu o zadržení věci vyrozumět.

Zadržovací právo zaniká zánikem zajištěné pohledávky (typicky zaplacením), zánikem zadržené věci, dobrovolným vydáním zadržené věci dlužníku bez dalšího, případně vydáním s tím, že se dohodnou na tom, že dlužník poskytne jinou jistotu pro zajištění dané pohledávky. Během zadržení se oprávněný musí o věc starat s péčí řádného hospodáře, chránit ji před poškozením, ztrátou nebo zničením, jinak odpovídá za škodu.

Pokud mu ale vzniknou v souvislosti s tím náklady, musí je uhradit dlužník. A pokud by zadržovaná věc byla předmětem exekuce, má zadržitel zcela přednostní právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku prodeje této věci.